prznit
sloveso · tranzitivní · nedokonavé
—
schänden
arch., kniž.
hanobit, zneucťovat, (většinou násilně) zbavovat panenství pohlavním stykem mimo manželský svazek
⋄ „Když je to v novinách,“ zakvílela Máry. „Ježíšmarjá, já nebudu sloužit, kde se vraždí a przní!“
—
kazit, znešvařovat
⋄ Jsou příklady v dějinách, že „osvícenci“, ateisté a perverzně založení rozumáři konávali a místy dosud konají takzvané černé mše, při nichž bývá způsobem blíže neoznačitelným przněno svaté náboženství a rouhavě, nestoudně, ano i nenáležitě smýkány kalem svaté nauky a obřady.
prznit
Tschechisch » Tschechisch
znásilňovat
znásilnit